Jak probíhalo naše hledání bydlení

21 Listopad, 2010 Komentáře: 4

Výběr apartmánu probíhal podobným způsobem, jako výběr auta. I plán byl podobný. Měli jsme dva dny na prohlédnutí předem vytipovaných apartmánů. Vybírali jsme čtyři dny. Takže zase takový průtah to nebyl.

Nabídka apartmánů v Miami a jeho okolí je hodně široká a ještě rozsáhlejší je cenové rozpětí, ve kterém se můžete pohybovat. Obecně by se dalo říci, že nejmenší měsíční nájem lze sehnat od $700 za nějaké studio a ten nejdražší si ani netroufnu napsat. Při hledání ale nebyl problém narazit na nájem okolo $5000/týden. No prostě trošku jiná liga.

Po úspěšné koupi automobilu jsme vyrazili za dalším hledáním. V blízkosti našeho hotelu, který byl hned u pláže, jsme našli spoustu apartmánů k pronájmu. Začali jsme tedy obvolávat domovníky a domlouvat schůzky k prohlídce. Bylo to na severu Miami Beach, kde už byl docela klid od veškerého centra dění. Prostředí se zdálo být v “celku” bezpečné. K moři by jsme mohli pěšky a 5km na jih a byli bychom v South Beach. Večer jsme ještě, po předchozí zkušenosti s autem, našli další apartmány do zálohy.

Ráno jsme vyrazili na první smluvené schůzky. Ráno myslím kolem 11.hodiny, dřív se nic neděje. Po třech prohlídnutých apartmánech jsme zbytek dne odpískali. Větší humus jsme neviděli, staré plesnivé díry za min.$700!!! To je asi pro ty Kubánce, co připlavou z jihu.. Nechci, aby to vypadalo, že jsme nějak vybíraví, ale toto nás dostalo.

Nabrali jsme teda směr McDonalds. Byla to taková naše základna, jíst už jsme to nemohli, ale jistota wifi free byla vždy. Náš prvotní limit nájmu byl $800, teď jsme ho pro jistotu zvedli na $1000. Taky jsme museli přehodnotit naše nároky. Označení apartmánů v USA je trošku odlišné, počítají se jen ložnice a koupelny. Studio jsme nechtěli, protože sem tam je potřeba si od sebe odpočinout. Takže jsme hledali apartmán s jednou ložnicí. Cena přímo v Miami se pohybovala okolo oněh $1000 za měsíc. Byli to ale většinou výškáče. Připadalo mi to jako by jsme bydleli dál na hotelu. Trošku severně to už ale bylo mnohem lepší a hlavně to nebyly paneláky, ale normální domky. Takové komunity, co se začínají vytvářet i u nás. Samozřejmě bez služeb, protože tady jsou v ceně nájmu i takové maličkosti jako bazén, fitness, tenisové kurty, volejblová hřiště a sem tam ještě něco navíc. Řekli jsme si, že nám to ušetří spoustu dalších výdajů a opustili jsme Miami.

Vydali jsme se na sever. Dva dny jsme tedy už jen prohlížely různé komunity a nakonec skončili v jedné z nich, ve West Palm Beach. K moři se sice pěšky nedostanem, ale autem je to 10 minut, takže jsme spokojení. Do Miami to máme 45 minut, ale to není zas tak podstatné. V okolí je hlavně bezpečno a do obchodů si můžeme zajít i pěšky.

Samotné vyřízení trvalo docela dýl, než bych čekal. Museli jsme nejdříve zaplatit:

  • $800 – nájem dopředu
  • $800 – záloha (normálně by stačilo i $100, ale mi zatím nemáme žádný kredit)
  • $150 – za počet obyvatel v apartmánu ($75/osoba)
  • $100 – za vyřízení žádosti o pronájem

Navíc pokud bychom měli nějakého domácího mazlíčka (pes, kočka), tak musíme ještě jednorázově zaplatit $400 a pak $200 za každého dalšího.

Vše jsme zaplatili a pak museli čekat 24 hodin na schválení žádosti. Nějak jsem nemohl pochopit, co tak trvá, když nás stejně nemají podle čeho posuzovat. Navíc jsme zaplatili o dost větší depozit! Takže prostě další noc na hotelu..

Další den jsme se vrátili a dostali své klíčky od apartmánu. Ten náš měl nakonec ještě bonus room, dnes je z něj už pracovna. Bohužel apartmán nebyl vybavený, tak jsme chtěli rychle koupit postel a matrace, ať máme kde spát. Po dlouhlém hledání obchodů s nábytkem a nějakými rozumnými cenami, jsme opět začínali být trošku otrávení. Nakonec žena řekla, ať se zkusím podívat, jestli tady náhodou není IKEA. A věřte nebo ne, 45 minut cesty od nás jedna byla. Byli jsme zachráněni. Jednoduchý styl se nám oběma líbí, takže jsme vyrazili nakoupit vše potřebné.

Dnes už jsme zabydlení a cítíme se jako doma, ale opravdu nevím, co by jsme dělali, kdyby tu ta IKEA nebyla. Americký nábytek nám totiž přišel totálně bez vkusu. Všechno přezdobené a přeplácané.

Takže jsme si říkali, že jednoduchý nábytek s čistými liniemi, v jednobarevném provedení a k němu doplňky, by na americkém trhu mohly mít úspěch…takže tip pro vás…!

Založeno pod Na místě, USA Tagged with ,

Koupě vozu v USA

8 Listopad, 2010 1 komentář

Výběr aut je zde veliký a ceny jsou mnohem příjemnější než u nás v ČR. To asi už ale nikoho moc nepřekvapí. Jaký je ale proces při jeho koupi a co vše je potřeba? Nemyslím teď ani tak na export, ale aby jste mohli jezdit po silnicích v USA. Aby jste tedy mohli vyrazit se svým novým autem na cestu, je k tomu potřeba:

  • Bill of sale – doklad o koupi vozu, že jste jeho majitel. Dostanete od předcházejícího majitele nebo od dealera u ojetého i nového vozu.
  • Insurance – pojištění, něco jako u nás povinné pojištění. Bez kreditu je samozřejmě vyšší pojistné. Nám to napočítali na $110 za měsíc.
  • Tag – SPZ, tu si pak přenášíte z auta na auto. Nová na floridě stojí $400 a převod už jen $200
  • Title – něco jako techničák, tento doklad zůstává s vozem.

A to je tak vše, celá procedůra nám zabrala něco málo přes hodinku. Kupovat auto u dealera se nevyplatí, ale zase je schopen vše najednou vyřídit. Lepší je klasika na ebay a nebo na craiglistu od vlastníků. My jsme ale potřebovali jezdit hned a neměli čas na čekání, takže jsme museli k dealerovi. Mají totiž ještě jejich poplatek, který je pokaždé jiný. Narazili jsme na dealery, co si k ceně vozu přihazovali dealer fee $800 a pak na ty, co žádné dealer fee neměli. A pak je tady ještě daň, která se liší město od města, ale je kolem 7%.

Založeno pod Tipy a rady, USA Tagged with , ,

Výběr auta v USA

7 Listopad, 2010 1 komentář

Po našem příletu do Miami jsme měli v plánu, co nejrychleji koupit auto, abychom nemuseli zbytečně platit auto z půjčovny. Naivně jsem si myslel, že druhý den už budeme jezdit ve vlastním. V plánu jsme měli koupit něco levnějšího, kolem $5 000. Chtěli jsme něco levného, ale né zase nějaký šrot. Navíc strašně nerad kupuji ojeté auto. Ještě než jsme vyletěli, tak jsme se podívali, co se tak v té ceně prodává a vybrali potencionálního kandidáta. Byl to Ford Explorer 2001-2002, prostě SUV. Žena chtěla něco většího a já aby to něco uvezlo.

Takže hned ráno jsme vyrazili, zadal jsem několik adres do gps, kde se měli naši kandidáti nacházet. První překvapení bylo, že na mapě se ty vzdálenosti nezdáli být tak daleko. No prostě všechno bylo trošku dál, než jsme si mysleli. Takže jet někam, no hodina cesty žádný problém. Alespoň jsme začínali poznávat okolí a bylo se na co koukat. Brzy jsem nabyl pocitu, že tu jezdí Porsche asi tak často, jak u nás Škodovky. Na to si člověk rád zvykne. Ještě ho tak mít, zatím je to denní motivace do budoucna :) Auto jsme ten den nevybrali, u většiny byl nějaký ten zásadní problém. Asi jsme moc nároční, člověk čučí, co jezdí okolo a když pak vidí, co mu nabízí, tak je zděšený.. No co by jsme taky za těch $5 000 nechtěli. Kolem desáté jsme se vrátili s nepořízenou na hotel. Nasbírali jsme nějaké ty zkušenosti a začali sepisovat seznam na další den. V tom se začala objevovat naše největší brzda. Tou bylo, že jsme každou chvilku chtěli něco jiného. Chvilku to byl kabriolet, pak zase SUV a nakonec truck (něco jako pick-up). Mimochodem jsme si i zvedli strop za kolik to auto bude na $10 000. Takže jsme další dva dny jezdili a hledali, už samozřejmě nic konkrétního. Chvilku jsme dokonce uvažovali nad BMW Z4 za lehkých $12 000 v bílé barvě.. Říkali jsme si, že když už jsme u toho moře, tak se to hodí. Nakonec ale zvítězila praktičnost, protože by se do toho nic nevlezlo. Nejen věci, ale i kdyby za náma měl někdo přiletět na návštěvu, tak by jsme ho neměli jak odvést. V neděli jsme si dali den volna, nabrat trošku sil a znovu si ujasnit, co chceme. S cenou jsme se vrátili na původních $5 000 a typ už nám byl docela ukradený. Nebavilo nás to ani jednoho a už jsme to chtěli mít z krku! No a kdo si počká, ten se dočká.. Našli jsme nedaleko Miami auto, které nám vyhovovalo skoro po všech stránkách. Byl to červený truck Dodge Ram 1500, rok 2001! Pro 6 lidí a ještě něco uveze. A nyní už náš červený nákladáček..

This slideshow requires JavaScript.

Založeno pod USA, Na místě Tagged with , ,

Růžové brýle?

6 Listopad, 2010 Komentáře: 4

Poté, co se okolí dovědělo o našem plánu, tak se nám dostalo spoustu ohlasů. Naši nejbližší nám samozřejmě drží palce. Ale jinak, jak to tak bývá, tak ne všechny ohlasy byly pozitivní. Častým argumentem bylo, že se  spousta lidí z USA vrací. Nejčastější důvod udávají, že je málo práce a když pracují, tak už si tolik nevydělají, aby se to vyplatilo. Trošku jsem nad tím přemýšlel a zjišťoval – většina těch, co se vrací, tam byli nelegálně. Tak už se vůbec nedivým. Zaměstnávat ilegály je přece pro každého zbytečný risk. K tomu ta ekonomická krize, takže i pro rodilé američany je málo práce. Né, že bych si chtěl naši cestu rozmyslet, ale začal jsem přemýšlet, zda-li se na tu naši životní změnu dívám objektivně (střízlivě) a nebo mám růžové brýle a spoustu věcí si idealizuji. Pravda je taková, že jsem v Americe už párkrát byl a vždy jsem uvažoval o možnosti se do USA přemístit na dýl. Takže je náš plán opravdu realný a životaschopný nebo mě žene jen touha se do USA vrátit? V minulosti jsem tam byl jen jako turista, dokázal jsem tedy alespoň trochu poznat tu zemi, o niž si myslím, že v ní bude lepší žít? Je opravdu správný čas na změnu v době ekonomické krize? Člověka to opravdu nutí přemýšlet.. Jsem optimysta a věřím si! Budou problémy a určitě nás potká menší nebo větší krize. Navíc jsme na to dva a ve dvou se to přece lépe táhne. Tak si myslím, že to dáme..

Založeno pod Před cestou, USA

Miami

3 Listopad, 2010 Komentáře: 2

Jsme na místě!! A naše životní změna je v plném proudu.. Takovou divočinu jsem snad ještě nezažil :)  Nechtěl jsem se na nikoho spoléhat, tak jsme si vše zařizovali sami. Dnes konečně sedím u čerstvě smontovaného stolu a můžu v klidu něco napsat..

Náš zápřah začal v pondělí 18. října, dva dny před odletem…nechali jsme vše na poslední chvíli, i když jsme se připravovali 3 měsíce. Spoléhali jsme na to, že když se nám podařilo prodat veškeré vybavení bytu, tak nebudeme muset nic moc stěhovat. Klasicky jsme podcenili situaci. I bez nábytku nám zbylo dost osobních věcí, kterých jsme se nechtěli vzdát, ale museli je nechat v ČR. Takže jsme si zajistili malou úschovnu a tam vše odváželi. Celé dva dny jsme dělali hromádky, co si vezmeme s sebou a co si případně necháme poslat. Proběhlo několik vyřazovacích kol, protože první hromada věcí by se do letadla nevešla ani v pěti kufrech. A limity u aerolinek jsou velice kruté. Byt jsme opustili v úterý v 10 hodin večer a ráno v 7 jsme vyrazili na letiště do Vídně. Na místě jsme byli dvě hodiny před odletem. Chtěli jsme dát odbavit zavazadla a zajít si ještě někam na kafe a rozloučit se. Bohužel, naše odbavení se protáhlo na hodinu a stálo nás to 80EUR za kilečka navíc. Nejhorší ale bylo, když jsme z jednoho kufru museli vyndat 4 kila. Hrabat se v kufru někde na přepážce, jak ponižující! Toto začíná, jsme si říkali.. Takže nakonec jsme letadlo stihli tak akorát. Na další nepříjemný zážitek jsme nemuseli čekat moc dlouho. Na letišti v Dusseldorfu si nás “vyhlídli” k prohlídce při nástupu do letadla. Prostě nám to nezačalo moc hezky. Prohlídka všech příručních zavazadel, bot a to oťapkávání.. V letadle jsem si pak vzpoměl na televizní reportáže, jak němečtí policisté šikanují naše řidiče. Tak hrozné to nebylo, ale člověk se pak musí ptát:”Nebylo to třeba proto, že jsme češi?”

Let proběhl hladce, teda až na to, že trval pro mě nekonečných 11 hodin. V Miami jsme přistáli v 7 hodin večer místního času a už se začínalo stmívat. Měli jsme rezervované auto v půjčovně, tak jsme nasedli a jeli směr hotel, pořádně se prospat. Probrali jsme se v 5 hodin ráno.. Ehm, že by ten časový posun? Náše úkoli na nejbližší dny byly dva. Koupit auto a sehnat apartmán. Tajně jsem doufal, že auto koupíme za den a druhý den seženeme bydlení. Zatím asi můj největší omyl! Auto jsme koupili v úterý, teda šestý den a další tři dny trvalo, než jsme našli bydlení. Auto i bydlení jsou témata na další dva články, takže to asi později. Takže celý týden jsme nedělali nic jiného, než jen hledali.. a hledali…Kromě neděle, to jsme si vzali den volna, protože jsme byli opravdu hodně unavení. Vyrazili jsme se podívat na pláž, to byl aspoň balzám na duši a motivace do následujících dnů. Jelikož by jsme tady asi chtěli zůstat..

This slideshow requires JavaScript.

Bylo hezky, jak jinak.. Tak jsme nezapoměli vzít foťák. Celkově je tady počasí báječné, sice jsme tu měli i déšť, ale ten vždy trval max. 5 minut.

Co se týče bydlení, chtěli jsme něco vybaveného a hlavně na pláži, ale marně jsme hledali. V Miami jsme nakonec nezůstali, bydlení jsme našli ve West Palm Beach, což je asi 45 minut severně od Miami. Takže teď teda malujeme a skládáme nábytek. Obchody tu zatím moc neznáme, tak jsme byli velice rádi, když jsme objevili IKEU! Styl se nám líbí, tak vybavujem.. Dnes mě ještě čeká poskládat knihovnu a další psací stůl, pro ženu..

Založeno pod USA Tagged with ,

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.