Výběr apartmánu probíhal podobným způsobem, jako výběr auta. I plán byl podobný. Měli jsme dva dny na prohlédnutí předem vytipovaných apartmánů. Vybírali jsme čtyři dny. Takže zase takový průtah to nebyl.
Nabídka apartmánů v Miami a jeho okolí je hodně široká a ještě rozsáhlejší je cenové rozpětí, ve kterém se můžete pohybovat. Obecně by se dalo říci, že nejmenší měsíční nájem lze sehnat od $700 za nějaké studio a ten nejdražší si ani netroufnu napsat. Při hledání ale nebyl problém narazit na nájem okolo $5000/týden. No prostě trošku jiná liga.
Po úspěšné koupi automobilu jsme vyrazili za dalším hledáním. V blízkosti našeho hotelu, který byl hned u pláže, jsme našli spoustu apartmánů k pronájmu. Začali jsme tedy obvolávat domovníky a domlouvat schůzky k prohlídce. Bylo to na severu Miami Beach, kde už byl docela klid od veškerého centra dění. Prostředí se zdálo být v “celku” bezpečné. K moři by jsme mohli pěšky a 5km na jih a byli bychom v South Beach. Večer jsme ještě, po předchozí zkušenosti s autem, našli další apartmány do zálohy.
Ráno jsme vyrazili na první smluvené schůzky. Ráno myslím kolem 11.hodiny, dřív se nic neděje. Po třech prohlídnutých apartmánech jsme zbytek dne odpískali. Větší humus jsme neviděli, staré plesnivé díry za min.$700!!! To je asi pro ty Kubánce, co připlavou z jihu.. Nechci, aby to vypadalo, že jsme nějak vybíraví, ale toto nás dostalo.
Nabrali jsme teda směr McDonalds. Byla to taková naše základna, jíst už jsme to nemohli, ale jistota wifi free byla vždy. Náš prvotní limit nájmu byl $800, teď jsme ho pro jistotu zvedli na $1000. Taky jsme museli přehodnotit naše nároky. Označení apartmánů v USA je trošku odlišné, počítají se jen ložnice a koupelny. Studio jsme nechtěli, protože sem tam je potřeba si od sebe odpočinout. Takže jsme hledali apartmán s jednou ložnicí. Cena přímo v Miami se pohybovala okolo oněh $1000 za měsíc. Byli to ale většinou výškáče. Připadalo mi to jako by jsme bydleli dál na hotelu. Trošku severně to už ale bylo mnohem lepší a hlavně to nebyly paneláky, ale normální domky. Takové komunity, co se začínají vytvářet i u nás. Samozřejmě bez služeb, protože tady jsou v ceně nájmu i takové maličkosti jako bazén, fitness, tenisové kurty, volejblová hřiště a sem tam ještě něco navíc. Řekli jsme si, že nám to ušetří spoustu dalších výdajů a opustili jsme Miami.
Vydali jsme se na sever. Dva dny jsme tedy už jen prohlížely různé komunity a nakonec skončili v jedné z nich, ve West Palm Beach. K moři se sice pěšky nedostanem, ale autem je to 10 minut, takže jsme spokojení. Do Miami to máme 45 minut, ale to není zas tak podstatné. V okolí je hlavně bezpečno a do obchodů si můžeme zajít i pěšky.
Samotné vyřízení trvalo docela dýl, než bych čekal. Museli jsme nejdříve zaplatit:
- $800 – nájem dopředu
- $800 – záloha (normálně by stačilo i $100, ale mi zatím nemáme žádný kredit)
- $150 – za počet obyvatel v apartmánu ($75/osoba)
- $100 – za vyřízení žádosti o pronájem
Navíc pokud bychom měli nějakého domácího mazlíčka (pes, kočka), tak musíme ještě jednorázově zaplatit $400 a pak $200 za každého dalšího.
Vše jsme zaplatili a pak museli čekat 24 hodin na schválení žádosti. Nějak jsem nemohl pochopit, co tak trvá, když nás stejně nemají podle čeho posuzovat. Navíc jsme zaplatili o dost větší depozit! Takže prostě další noc na hotelu..
Další den jsme se vrátili a dostali své klíčky od apartmánu. Ten náš měl nakonec ještě bonus room, dnes je z něj už pracovna. Bohužel apartmán nebyl vybavený, tak jsme chtěli rychle koupit postel a matrace, ať máme kde spát. Po dlouhlém hledání obchodů s nábytkem a nějakými rozumnými cenami, jsme opět začínali být trošku otrávení. Nakonec žena řekla, ať se zkusím podívat, jestli tady náhodou není IKEA. A věřte nebo ne, 45 minut cesty od nás jedna byla. Byli jsme zachráněni. Jednoduchý styl se nám oběma líbí, takže jsme vyrazili nakoupit vše potřebné.
Dnes už jsme zabydlení a cítíme se jako doma, ale opravdu nevím, co by jsme dělali, kdyby tu ta IKEA nebyla. Americký nábytek nám totiž přišel totálně bez vkusu. Všechno přezdobené a přeplácané.
Takže jsme si říkali, že jednoduchý nábytek s čistými liniemi, v jednobarevném provedení a k němu doplňky, by na americkém trhu mohly mít úspěch…takže tip pro vás…!
.
