Životní změna

Hledam vývojare pro iOS

Oulie — Fri, 18 Feb 2011 13:05:32 +0000

Ten čas strašně letí.. Všiml jsem si, jak dlouho jsem tu nic nenapsal. V tomto ohledu jsem líný, proteže je o čem psát.

Začal jsem pracovat na projektu, kde potřebuji aplikaci pro iPhone. Dokonce se mi podařilo najít i solidního investora Mimochodem hned první, kterého jsem oslovil. Najít někoho v ČR by byl asi problém. Dělali jsme takový menší průzkum, kolik by ta plikace mohla stát. Po této stránce USA moc přívětivé nebylo. Náklady jsou 5-krá t větší. Takže jsme museli pozměnit plány a chtěli by jsme nechat aplikaci vyvinout v ČR. Mám ale dilema, jestli to dát nějaké vývojářské firmě, která by to celé udělala za určitou dobu a cenu, nebo si vybudovat nějaký vlastní tým, protože by to neměla být jednorázová záležitost. Pro přípádné zájemce se jedná o plnohodnotnou VoIP apliakaci, kterou bychom měli rádi hotovou do 3 měsíců. Stačit by na to teoreticky mohl 2-3 členný tým. Podmínkou bude taky dohoda o mlčenlivosti.

Je libo bankovní účet?

Oulie — Mon, 06 Dec 2010 22:07:26 +0000

Pro spoustu věcí se vyplatí mít zřízený bankovní účet. Čekali jsme, že to bude mnohem složitější. Nakonec stačí jen dva doklady totožnosti a můžete si nechat založit svůj vlastní účet. Výběr bank je tady v USA opravdu veliký, takže je potřeba si jednotlivé banky trošku proklepnout. Ne všechny totiž umožňují cizincům nechat si založit účet. Vynechali jsme všechny menší banky (docela tu krachují) a vydali se do těch větších.

Kromě klasického vedení účtu, jsme taky chtěli získat zabezpečenou kreditní kartu (Secured Credit Card). Klasickou kreditní katru, by nám tu nikdo nevydal, jelikož ještě nemáme vybudovaný osobní credit. Tu kartu, na kterou dostanete určitý limit k útratě a pak by jste ji měli do měsíce splatit, aby jste neplatili úroky. Secured je vlastně stejná, s tím rozdílem, že si nepůjčujete peníze banky, ale své vlastní. My jsme si dali na účet kreditky $300 na běžné nákupy. Asi by bylo jednodušší platit klasickou debetní kartou, aby se peníze strhávali přímo z účtu, kde máte peníze. Je to v podstatě práce navíc, ale pomůže vám to k rychlejšímu budování kreditu.

Nejdříve jsme tedy zašli do Wachovia bank, tam si zřídit účet problém nebyl. Jen jsme narazili, když jsme chtěli tu zabezpečenou kreditní kartu. V blízkosti našeho bydliště máme ještě Bank of America. Zkusili jsme to tam a na všem se domluvili. Dostaneme tedy i zabezpečenou kreditní kartu (secured credit card).

Vánoce mimo domov

Oulie — Mon, 06 Dec 2010 22:07:05 +0000

Právě prožíváme první vánoce mimo českou republiku, daleko od našich rodinných příbuzných. Sledujeme film „Anděla na horách“ a snažíme se přizpůsobit si vánoce po našem .
Už po příletu jsme si uvědomili, že si budeme muset zvykat na spoustu nových věcí, ale až teď o vánocích jsme zjistili, že se nám může stýskat. Díky internetu a hlavně skypu to naštěstí není tak hrozné. Opravdu se ten svět zmenšuje.
Stejně to ale bylo jiné – přípitek u monitoru jsme ještě nedělali. Oželeli jsme i vánoční stromek, teplý a útulný domov teprve tvoříme, tak by to bylo takové šizené.
Už doma jsme zažili pár vánočních svátků bez sněhu, ale byla u toho alespoň zima. Zdejších 24st a palmy v okolí, je další vánoční novinka.

Jak probíhalo naše hledání bydlení

Oulie — Sun, 21 Nov 2010 15:06:47 +0000

Výběr apartmánu probíhal podobným způsobem, jako výběr auta. I plán byl podobný. Měli jsme dva dny na prohlédnutí předem vytipovaných apartmánů. Vybírali jsme čtyři dny. Takže zase takový průtah to nebyl.

Nabídka apartmánů v Miami a jeho okolí je hodně široká a ještě rozsáhlejší je cenové rozpětí, ve kterém se můžete pohybovat. Obecně by se dalo říci, že nejmenší měsíční nájem lze sehnat od $700 za nějaké studio a ten nejdražší si ani netroufnu napsat. Při hledání ale nebyl problém narazit na nájem okolo $5000/týden. No prostě trošku jiná liga.

Po úspěšné koupi automobilu jsme vyrazili za dalším hledáním. V blízkosti našeho hotelu, který byl hned u pláže, jsme našli spoustu apartmánů k pronájmu. Začali jsme tedy obvolávat domovníky a domlouvat schůzky k prohlídce. Bylo to na severu Miami Beach, kde už byl docela klid od veškerého centra dění. Prostředí se zdálo být v „celku“ bezpečné. K moři by jsme mohli pěšky a 5km na jih a byli bychom v South Beach. Večer jsme ještě, po předchozí zkušenosti s autem, našli další apartmány do zálohy.

Ráno jsme vyrazili na první smluvené schůzky. Ráno myslím kolem 11.hodiny, dřív se nic neděje. Po třech prohlídnutých apartmánech jsme zbytek dne odpískali. Větší humus jsme neviděli, staré plesnivé díry za min.$700!!! To je asi pro ty Kubánce, co připlavou z jihu.. Nechci, aby to vypadalo, že jsme nějak vybíraví, ale toto nás dostalo.

Nabrali jsme teda směr McDonalds. Byla to taková naše základna, jíst už jsme to nemohli, ale jistota wifi free byla vždy. Náš prvotní limit nájmu byl $800, teď jsme ho pro jistotu zvedli na $1000. Taky jsme museli přehodnotit naše nároky. Označení apartmánů v USA je trošku odlišné, počítají se jen ložnice a koupelny. Studio jsme nechtěli, protože sem tam je potřeba si od sebe odpočinout. Takže jsme hledali apartmán s jednou ložnicí. Cena přímo v Miami se pohybovala okolo oněh $1000 za měsíc. Byli to ale většinou výškáče. Připadalo mi to jako by jsme bydleli dál na hotelu. Trošku severně to už ale bylo mnohem lepší a hlavně to nebyly paneláky, ale normální domky. Takové komunity, co se začínají vytvářet i u nás. Samozřejmě bez služeb, protože tady jsou v ceně nájmu i takové maličkosti jako bazén, fitness, tenisové kurty, volejblová hřiště a sem tam ještě něco navíc. Řekli jsme si, že nám to ušetří spoustu dalších výdajů a opustili jsme Miami.

Vydali jsme se na sever. Dva dny jsme tedy už jen prohlížely různé komunity a nakonec skončili v jedné z nich, ve West Palm Beach. K moři se sice pěšky nedostanem, ale autem je to 10 minut, takže jsme spokojení. Do Miami to máme 45 minut, ale to není zas tak podstatné. V okolí je hlavně bezpečno a do obchodů si můžeme zajít i pěšky.

Samotné vyřízení trvalo docela dýl, než bych čekal. Museli jsme nejdříve zaplatit:

$800 – nájem dopředu
$800 – záloha (normálně by stačilo i $100, ale mi zatím nemáme žádný kredit)
$150 – za počet obyvatel v apartmánu ($75/osoba)
$100 – za vyřízení žádosti o pronájem

Navíc pokud bychom měli nějakého domácího mazlíčka (pes, kočka), tak musíme ještě jednorázově zaplatit $400 a pak $200 za každého dalšího.

Vše jsme zaplatili a pak museli čekat 24 hodin na schválení žádosti. Nějak jsem nemohl pochopit, co tak trvá, když nás stejně nemají podle čeho posuzovat. Navíc jsme zaplatili o dost větší depozit! Takže prostě další noc na hotelu..

Další den jsme se vrátili a dostali své klíčky od apartmánu. Ten náš měl nakonec ještě bonus room, dnes je z něj už pracovna. Bohužel apartmán nebyl vybavený, tak jsme chtěli rychle koupit postel a matrace, ať máme kde spát. Po dlouhlém hledání obchodů s nábytkem a nějakými rozumnými cenami, jsme opět začínali být trošku otrávení. Nakonec žena řekla, ať se zkusím podívat, jestli tady náhodou není IKEA. A věřte nebo ne, 45 minut cesty od nás jedna byla. Byli jsme zachráněni. Jednoduchý styl se nám oběma líbí, takže jsme vyrazili nakoupit vše potřebné.

Dnes už jsme zabydlení a cítíme se jako doma, ale opravdu nevím, co by jsme dělali, kdyby tu ta IKEA nebyla. Americký nábytek nám totiž přišel totálně bez vkusu. Všechno přezdobené a přeplácané.

Takže jsme si říkali, že jednoduchý nábytek s čistými liniemi, v jednobarevném provedení a k němu doplňky, by na americkém trhu mohly mít úspěch…takže tip pro vás…!

Koupě vozu v USA

Oulie — Mon, 08 Nov 2010 02:59:43 +0000

Výběr aut je zde veliký a ceny jsou mnohem příjemnější než u nás v ČR. To asi už ale nikoho moc nepřekvapí. Jaký je ale proces při jeho koupi a co vše je potřeba? Nemyslím teď ani tak na export, ale aby jste mohli jezdit po silnicích v USA. Aby jste tedy mohli vyrazit se svým novým autem na cestu, je k tomu potřeba:

Bill of sale – doklad o koupi vozu, že jste jeho majitel. Dostanete od předcházejícího majitele nebo od dealera u ojetého i nového vozu.
Insurance – pojištění, něco jako u nás povinné pojištění. Bez kreditu je samozřejmě vyšší pojistné. Nám to napočítali na $110 za měsíc.
Tag – SPZ, tu si pak přenášíte z auta na auto. Nová na floridě stojí $400 a převod už jen $200
Title – něco jako techničák, tento doklad zůstává s vozem.

A to je tak vše, celá procedůra nám zabrala něco málo přes hodinku. Kupovat auto u dealera se nevyplatí, ale zase je schopen vše najednou vyřídit. Lepší je klasika na ebay a nebo na craiglistu od vlastníků. My jsme ale potřebovali jezdit hned a neměli čas na čekání, takže jsme museli k dealerovi. Mají totiž ještě jejich poplatek, který je pokaždé jiný. Narazili jsme na dealery, co si k ceně vozu přihazovali dealer fee $800 a pak na ty, co žádné dealer fee neměli. A pak je tady ještě daň, která se liší město od města, ale je kolem 7%.

Výběr auta v USA

Oulie — Sun, 07 Nov 2010 14:31:06 +0000

Po našem příletu do Miami jsme měli v plánu, co nejrychleji koupit auto, abychom nemuseli zbytečně platit auto z půjčovny. Naivně jsem si myslel, že druhý den už budeme jezdit ve vlastním. V plánu jsme měli koupit něco levnějšího, kolem $5 000. Chtěli jsme něco levného, ale né zase nějaký šrot. Navíc strašně nerad kupuji ojeté auto. Ještě než jsme vyletěli, tak jsme se podívali, co se tak v té ceně prodává a vybrali potencionálního kandidáta. Byl to Ford Explorer 2001-2002, prostě SUV. Žena chtěla něco většího a já aby to něco uvezlo.

Takže hned ráno jsme vyrazili, zadal jsem několik adres do gps, kde se měli naši kandidáti nacházet. První překvapení bylo, že na mapě se ty vzdálenosti nezdáli být tak daleko. No prostě všechno bylo trošku dál, než jsme si mysleli. Takže jet někam, no hodina cesty žádný problém. Alespoň jsme začínali poznávat okolí a bylo se na co koukat. Brzy jsem nabyl pocitu, že tu jezdí Porsche asi tak často, jak u nás Škodovky. Na to si člověk rád zvykne. Ještě ho tak mít, zatím je to denní motivace do budoucna Auto jsme ten den nevybrali, u většiny byl nějaký ten zásadní problém. Asi jsme moc nároční, člověk čučí, co jezdí okolo a když pak vidí, co mu nabízí, tak je zděšený.. No co by jsme taky za těch $5 000 nechtěli. Kolem desáté jsme se vrátili s nepořízenou na hotel. Nasbírali jsme nějaké ty zkušenosti a začali sepisovat seznam na další den. V tom se začala objevovat naše největší brzda. Tou bylo, že jsme každou chvilku chtěli něco jiného. Chvilku to byl kabriolet, pak zase SUV a nakonec truck (něco jako pick-up). Mimochodem jsme si i zvedli strop za kolik to auto bude na $10 000. Takže jsme další dva dny jezdili a hledali, už samozřejmě nic konkrétního. Chvilku jsme dokonce uvažovali nad BMW Z4 za lehkých $12 000 v bílé barvě.. Říkali jsme si, že když už jsme u toho moře, tak se to hodí. Nakonec ale zvítězila praktičnost, protože by se do toho nic nevlezlo. Nejen věci, ale i kdyby za náma měl někdo přiletět na návštěvu, tak by jsme ho neměli jak odvést. V neděli jsme si dali den volna, nabrat trošku sil a znovu si ujasnit, co chceme. S cenou jsme se vrátili na původních $5 000 a typ už nám byl docela ukradený. Nebavilo nás to ani jednoho a už jsme to chtěli mít z krku! No a kdo si počká, ten se dočká.. Našli jsme nedaleko Miami auto, které nám vyhovovalo skoro po všech stránkách. Byl to červený truck Dodge Ram 1500, rok 2001! Pro 6 lidí a ještě něco uveze. A nyní už náš červený nákladáček..Click to view slideshow.

Růžové brýle?

Oulie — Sat, 06 Nov 2010 21:20:58 +0000

Poté, co se okolí dovědělo o našem plánu, tak se nám dostalo spoustu ohlasů. Naši nejbližší nám samozřejmě drží palce. Ale jinak, jak to tak bývá, tak ne všechny ohlasy byly pozitivní. Častým argumentem bylo, že se spousta lidí z USA vrací. Nejčastější důvod udávají, že je málo práce a když pracují, tak už si tolik nevydělají, aby se to vyplatilo. Trošku jsem nad tím přemýšlel a zjišťoval – většina těch, co se vrací, tam byli nelegálně. Tak už se vůbec nedivým. Zaměstnávat ilegály je přece pro každého zbytečný risk. K tomu ta ekonomická krize, takže i pro rodilé američany je málo práce. Né, že bych si chtěl naši cestu rozmyslet, ale začal jsem přemýšlet, zda-li se na tu naši životní změnu dívám objektivně (střízlivě) a nebo mám růžové brýle a spoustu věcí si idealizuji. Pravda je taková, že jsem v Americe už párkrát byl a vždy jsem uvažoval o možnosti se do USA přemístit na dýl. Takže je náš plán opravdu realný a životaschopný nebo mě žene jen touha se do USA vrátit? V minulosti jsem tam byl jen jako turista, dokázal jsem tedy alespoň trochu poznat tu zemi, o niž si myslím, že v ní bude lepší žít? Je opravdu správný čas na změnu v době ekonomické krize? Člověka to opravdu nutí přemýšlet.. Jsem optimysta a věřím si! Budou problémy a určitě nás potká menší nebo větší krize. Navíc jsme na to dva a ve dvou se to přece lépe táhne. Tak si myslím, že to dáme..

Miami

Oulie — Wed, 03 Nov 2010 17:27:56 +0000

Jsme na místě!! A naše životní změna je v plném proudu.. Takovou divočinu jsem snad ještě nezažil Nechtěl jsem se na nikoho spoléhat, tak jsme si vše zařizovali sami. Dnes konečně sedím u čerstvě smontovaného stolu a můžu v klidu něco napsat..

Náš zápřah začal v pondělí 18. října, dva dny před odletem…nechali jsme vše na poslední chvíli, i když jsme se připravovali 3 měsíce. Spoléhali jsme na to, že když se nám podařilo prodat veškeré vybavení bytu, tak nebudeme muset nic moc stěhovat. Klasicky jsme podcenili situaci. I bez nábytku nám zbylo dost osobních věcí, kterých jsme se nechtěli vzdát, ale museli je nechat v ČR. Takže jsme si zajistili malou úschovnu a tam vše odváželi. Celé dva dny jsme dělali hromádky, co si vezmeme s sebou a co si případně necháme poslat. Proběhlo několik vyřazovacích kol, protože první hromada věcí by se do letadla nevešla ani v pěti kufrech. A limity u aerolinek jsou velice kruté. Byt jsme opustili v úterý v 10 hodin večer a ráno v 7 jsme vyrazili na letiště do Vídně. Na místě jsme byli dvě hodiny před odletem. Chtěli jsme dát odbavit zavazadla a zajít si ještě někam na kafe a rozloučit se. Bohužel, naše odbavení se protáhlo na hodinu a stálo nás to 80EUR za kilečka navíc. Nejhorší ale bylo, když jsme z jednoho kufru museli vyndat 4 kila. Hrabat se v kufru někde na přepážce, jak ponižující! Toto začíná, jsme si říkali.. Takže nakonec jsme letadlo stihli tak akorát. Na další nepříjemný zážitek jsme nemuseli čekat moc dlouho. Na letišti v Dusseldorfu si nás „vyhlídli“ k prohlídce při nástupu do letadla. Prostě nám to nezačalo moc hezky. Prohlídka všech příručních zavazadel, bot a to oťapkávání.. V letadle jsem si pak vzpoměl na televizní reportáže, jak němečtí policisté šikanují naše řidiče. Tak hrozné to nebylo, ale člověk se pak musí ptát:“Nebylo to třeba proto, že jsme češi?“

Let proběhl hladce, teda až na to, že trval pro mě nekonečných 11 hodin. V Miami jsme přistáli v 7 hodin večer místního času a už se začínalo stmívat. Měli jsme rezervované auto v půjčovně, tak jsme nasedli a jeli směr hotel, pořádně se prospat. Probrali jsme se v 5 hodin ráno.. Ehm, že by ten časový posun? Náše úkoli na nejbližší dny byly dva. Koupit auto a sehnat apartmán. Tajně jsem doufal, že auto koupíme za den a druhý den seženeme bydlení. Zatím asi můj největší omyl! Auto jsme koupili v úterý, teda šestý den a další tři dny trvalo, než jsme našli bydlení. Auto i bydlení jsou témata na další dva články, takže to asi později. Takže celý týden jsme nedělali nic jiného, než jen hledali.. a hledali…Kromě neděle, to jsme si vzali den volna, protože jsme byli opravdu hodně unavení. Vyrazili jsme se podívat na pláž, to byl aspoň balzám na duši a motivace do následujících dnů. Jelikož by jsme tady asi chtěli zůstat..Click to view slideshow.

Bylo hezky, jak jinak.. Tak jsme nezapoměli vzít foťák. Celkově je tady počasí báječné, sice jsme tu měli i déšť, ale ten vždy trval max. 5 minut.

Co se týče bydlení, chtěli jsme něco vybaveného a hlavně na pláži, ale marně jsme hledali. V Miami jsme nakonec nezůstali, bydlení jsme našli ve West Palm Beach, což je asi 45 minut severně od Miami. Takže teď teda malujeme a skládáme nábytek. Obchody tu zatím moc neznáme, tak jsme byli velice rádi, když jsme objevili IKEU! Styl se nám líbí, tak vybavujem.. Dnes mě ještě čeká poskládat knihovnu a další psací stůl, pro ženu..

Založení firmy v USA

Oulie — Fri, 15 Oct 2010 11:42:29 +0000

Jelikož budeme podnikat, tak si musíme v USA založit firmu. Už jsem jednu takto založenou firmu měl, tak jsem si řekl, že se podělím s nějakými informacemi. Je až neuvěřitelné, jak je to jednoduché. Mít do týdne založenou firmu, kde se vyplní jeden formulář a zaplatí menší poplatek.. To je jako sen . Poplatky jsou různé ($45 – $500), záleží na státu, kde budete chtít podnikat. Plus tedy ještě poplatek zprostředkovateli, který se může značně lišit-pokud si na to sami netroufnete. Poplatky začínají na $90 za založení. Každý stát má taky své vlastní zákony a hlavně různé daně. V některých státech se třeba vůbec neplatí státní daně a platí se jen federální. Které jsou do zisku $50 000 celých 15% z příjmu. Jsou to třeba Nevada, Florida, Wyoming, Texas a Delaware. Při zakládání si je třeba vybrat mezi LLC a nebo INC. Záleží co přesně bude vaším předmětem podnikání. Samozřejmě se pak musí vést účetnictví, ale není to tak náročné jako tady v ČR.

Těším na tu minimální byrokracii. Člověk se prostě může soustředit mnohem víc na samotné podnikání.

Hledání bydlení

Oulie — Sun, 03 Oct 2010 20:41:13 +0000

Dnes jsme řešili otázku ohledně našeho ubytování. Jelikož se nám moc lidí s nabídkou na Craiglistu neozvalo, budeme muset začít hledat sami. Rádi bychom našli nějaký už zařízený apartmán, nechceme utrácet za vybavení. Alespoň ne než se pořádně aklimatizujeme. Naše nabídka byla $800 na měsíc přímo v South Beach a ozvali se tak 4 lidi. Máme trošku smůlu v tom, že zrovna začíná turistická sezona. Takže apartmán našich představ začíná na $1200, což je o dost víc. Otázka tedy byla, jestli budeme chtít zůstat v centru dění a připlatíme nebo se trochu vzdálíme. Celkově je bydlení v Miami o dost dražší než jinde v USA. Není se čemu divit, je to přece turistické centrum. Běžně by se dalo sehnat ubytování za nějakých $500, to je skoro stejné jak v Čechách. Na tuto cenu se však nedostaneme, i kdyby jsme se hodně vzdálili od Miami.